Na poslední srpnový příměšťák měly přijít čtyři děti. Nakonec se na něm ocitli dva sourozenci, které k textilu skoro nic netáhlo.
Jejich první nápady byly zhruba v duchu: „Udělám si sekáček na maso s bakteriema podle té a té anime postavy.“
A tak nakonec vznikl sekáček na maso. Vznikl také plášť potištěný šváby. Největší radost jsem ale měla z úplně jiného projektu – z dlouhého lněného běhounu s mořskými tvory.
Kami a Vojta nejprve namalovali akvarelem vlastní návrhy. Z obrázků jsme vytvořili šablony a podle nich vystřihli tvary z kontrastních lněných pláten. Hořčicově žlutá chobotnice se postupně rozložila přes šedý podklad a začalo obšívání.
Techniku jsem znala jako „havajskou výšivku“, ale přesnější by bylo říct, že jsme si půjčili princip aplikace inspirované havajským quiltováním: výrazný látkový motiv se přenese na kontrastní podklad a pomalu se přišívá po celém obvodu. Odrazily jsme se od tohoto videonávodu.
Následovaly dva dny obšívání. Během nich Vojta zase odpadl k sekáčku na maso. To „maso“ – kilometry stehů kolem přírodovědně správného počtu chapadel – tak zbylo na nás dvě. :-)
Výsledný běhoun ale podle mě dopadl skvěle. Je trochu divoký, trochu legrační a zároveň opravdu krásný. A dobře připomíná, že na příměšťáku občas vznikne něco úplně jiného, než si člověk naplánuje.
V našem případě sekáček s bakteriemi, plášť se šváby a hořčicová chobotnice, kterou bylo potřeba celou ručně obšít.
Vlastně docela dobrá bilance.