Tohle byl můj osobní projekt na prvním textilním příměšťáku.
Inspirací bylo nejspíš zátiší mého nejoblíbenějšího kreslíře Williama Kentridge na výstavě v Kunsthalle Praha. Měl tam kuchyňské zátišíčko kompletně vymodelované z papíru a pokreslené konturami.
Uhranulo mě tím, jak bouralo hranice mezi 2D kresbou a 3D objektem. Nedalo se používat, a přitom jako by ta papírová kávová konvička byla ještě konvičkovatější než ta, kterou mám v kuchyni.
Vzpomněla jsem si na čajový servis od dědy Franty. Dědu jsem milovala, ale tenhle servis jsem nenáviděla — pro jeho kakánkově hnědou barvu i pro tvary, které mi byly z nějakého důvodu nesympatické.
Vzala jsem odstřižky s dekorem, který by se mi býval líbil mnohem víc, a celý servis jsem pošila. Tam, kde byla jiná glazura, všila jsem jinou látku.
Do cukřenky jsem nasypala cukr.
Používat se nedá. Ale už mě ten servis neštve!